Navigace
Nová fotogalerie
Kdo je on-line
» Hosté on-line: 2

» Členové on-line: 0

» Registrovaní členové: 169
» Nejnovější člen: Sedlacek852
Diskuze fóra
RSS kanál
Přihlásit se k odběru kanálů

Poslední Downloady
Poslední novinky
Poslední články
Poslední vlákna
Poslední odkazy

Validovaná RSS
Přihlášení
Jméno

Heslo



Nejste členem?
Klikněte sem
a zaregistrujte se.

Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.
Poslední články
Nejnovější komentáře
Shoutbox
Pro přidání zprávy se musíte přihlásit.

panda
12-06-2020 08:24
„Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“ Zdroj: https://citaty.net
/motivace-a-zmena/

panda
28-04-2020 20:32
„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ Zdroj: https://citaty.net
/moudrost-a-pravda
/

panda
08-03-2020 07:26
„Tajemství úspěchů v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme.“ Zdroj: https://citaty.net
/moudrost-a-pravda
/

Shoutbox - Archiv
Hiearchie článků
Polička, Toulovcovy a Městské Maštale

Už dlouho se mi nedostává času, tak jsem si navykl dělat několik věcí najednou. Někdy z toho plynou problémy, když se v tom fofru stane chybička. To není naštěstí níže popsaný případ. Potřeboval jsem zajet do Poličky pro upravenou navigaci. Dobře si pamatuji, že asi o dvacet kilometrů dál je pěkné skalní město, v tomto čase i s borůvkami. Ty už jsem nejedl hóódně dlouho. Z této rovnice mi vyšlo spojit jednu nutnou se dvěma příjemnými věcmi. A čtvrtá mně napadla dodatečně. Napsat mikrocestopis, či výlet. Abych nejel sám a nebylo mi smutno, do pětice s sebou beru jednoho z kamarádů, neb jsem silně komunikativní. Jako bonus počítám se zobáním nějakých borůvek. Proto jsem to tak výhodně všechno spojil. V pískovcovém skalním městě Maštalích jsem už byl, ne sice 10x, ale určitě aspoň osmkrát. Proto předpokládám, že obdobné vyšší procento turistů už tu bylo také. Nicméně, třeba se najde někdo mladší, co tu ještě nebyl.
Polička je též sympatické a pěkné město. Nebudu zdržovat historií, že ho založil jako královské město Přemysl Otakar II r.1265. Detaily, jak to bylo dál, není problém zjistit na internetu. Dnes mám napilno, takže historické opevnění míjím v poklusu a procházím hradbami brankou rovnou do městské památkové zóny, na náměstí. Asi se ještě patří sdělit v rychlosti, že pěkně dochované hradby s ochozem, částečně přístupným, s 19! věžemi, obklopují celé historické jádro. Na náměstí zanechávám bez povšimnutí nádherný mariánský sloup i barokní radnici, nezamířím ani k národní kulturní památce, kostelu sv.Jakuba. Nýbrž bleskově vletím do Entershopu a upaluji zpět k autu. Profrčíme silnicí úvalem mezi Svitavskou pahorkatinou a Hornosvrateckou vrchovinou do Boru u Skutče, kde mám vyzkoušenou možnost parkování zdarma N49,82096 E16,13063. Tentokrát seběhneme červenou TZ dolů a vzápětí, ne sami zjistíme, že místo na červené jsme najednou na zelené. To je první divné značení. Červená totiž tajně zatočí okolo Dudychovy skály s jeskyní doleva. Okolojdoucím turistům se nechtělo šplhat zpátky do prudkého kopce, tak pokračují s láteřením dál po zelené. Půjdou tedy okruh opačně. My ovšem musíme červenou, abychom si pak mohli delší částí okruhu spálit pivo, které si plánujeme dát v hospůdce Na Verandě u Toulovce.
Značkaři i tady na pěšině šetřili červenou barvou a tak se dostáváme na dno údolíčka k Voletínskému potoku. Víme, že je to víceméně jedno, nahoře u červené už moc skal není, tak tam zpátky šplhat nemusíme. Červená se stejně po chvíli objeví i zde. U Mojžíšova pramene už na ní jsme. Nevím, co to s kamarádem je, že se vrhá ke studánce a hltá vodu z hrníčku, až to v něm žbluňká. Kroutím hlavou věda, že voda není dobrá na pití, ani na umývání, a ani není dobrá v botách. Stejně budeme za chvíli u hospody. Před Vranicí skautský tábor Tiché údolí. No nevím, v plné sezoně tu asi moc klidu nebude, když cesta vede těsně okolo. Ale tábor tu pamatuji odjakživa. No a vzápětí koukáme přes řídký laťkový plot a zavřenou branku na nepřístupně se tvářící vstup do výčepu. Otevírají až za 40 minut. Rozhodujeme se zatím využít času, něco shltnout a jít se mrknou do Polany, jestli tam něco nečepují. Houf cyklistů, zklamaných zavřenou Verandou, se sem přemístil. Nevíme proč, protože tu nic nemají, jen nějakou vodu a kávu. Když se otáčíme, správce se nám, už do zad rozmyslel, že má Braník. Odmítáme a jdeme si sednout za roh ke stolu, kde vytahujeme svou krmi. Po chvíli k nám chvátá správce se dvěma orosenými lahvemi Branického. My si ovšem počkáme na čepovanou Poličku. Po nasycení se vracíme k Verandě. Stále zavřeno. Přitom nás irituje na zahrádce sedící dvojice, v tom horku si chladící hrdla dvěma orosenými. Hostinský jim natočil piva a odešel údajně spravit čerpadlo do blízké Polany s tím, že přijde hned. Po půlhodince mi dochází trpělivost a zvedám se zjistit, zda se ještě dnes vrátí zpět. Sotva se zvednu, hostinský se objevuje na cestě. Po chvíli se otočím a vidím jeho záda. Vrací se zpátky do Polany. No, snad už to má hotové a vrátí se vzápětí k pípě.
Po další půlhodině nevydržím, znovu se zvedám a jdu. Potkávám se s ním na půli cesty. Na štěstí mám v hrbu vždy trochu vody a nejsem na sucho nějak háklivý. Všichni okolo, co mně znají, mi vyhrožují, že jsem permanentně dehydratovaný, počkej, až ti odejdou ledviny. Vždy jen opáčím, že fungují a nevím, kde vůbec jsou. Od malička piju méně než okolí. Velká výhoda dobrého hospodaření mého těla s vodou byla na vojně. Všichni okolo se potili a výsledek bylo 90% nohou v půllitrech spolubojovníků s plísní. Já nic. Takže, nebudu napínat, známé dobré 11°Poličky jsme se dočkali. A krásně orosené. Ani se nám nechtělo do toho vedra vstávat. Nemohli jsme tady zůstat do večera. Vyrážíme navzdory vedru po červené dál. Kousek za dvěma domky se noříme do lesa, překračujeme bezejmenný potok a pokračujeme žlutou. Míjíme Voletínskou studánku a prohlížíme si skalní útvary. Žlutou jdeme okolo Velryby, Kostelíčku a Pancéřové lodi k Městským Maštalím. Šplháme na Hrad, vypínající se ve výšce 478m. Vyhlídka žádná, ale cestou nádherné pletence borovicových kořenů. No nefoťte to. Všude plno různorodých skal mezi kmeny.
Za útvarem Pod deštníkem, a skálou se vzorem „Rybí kost“ u cesty, neodoláme borůvkové plantáži. Tady už není ani živáčka, a docela se to mezi listy modrá. Paseme se, až jsme celí fialoví. Rozjedli jsme se a pořídíme tedy nějaké i domů. Na knedlíky a koláčky. Jenže v igelitových sáčcích od svačiny to proklatě pomalu přibývá. Co chvíli rovnáme záda. Až se to už nedá vydržet, vzdáváme boj s páteří a vracíme se na křižovatku U Kostelíčka. Červenou ze žluté odbočujeme k uzavření okruhu. Okolo dalších skal stoupáme na mírnou plošinu s velkými pařezovými samorosty. Centrem místní skalní skupiny je Oslí chodba. Za Hrnčířovou skálou zatáčíme do nitra místního klenotu – Toulovcových Maštalí. Tady se stezka kroutí úzkými skalními štěrbinami nahoru a dolů. Sotva se člověk z nich vynoří, už zase klesá mezi další skaliska. Nakonec se z Maštalí musí prudce klesnout k Novohradce, aby se vzápětí zase o 35 m šplhalo nahoru na hřeben Borky. Je to jako na houpačce. A zase 45 m dolů okolními skalami s Tribunou, k Voletínskému potoku. Závěrem drápání prudkým svahem k poslednímu útvaru Petrovně. Z ní lze mezi borovicemi zahlédnout Toulovcovy i Městské Maštale, neboť je svými 525 m jedním z nejvyšších bodů skalního města. Nahoře zjistíme, že zelená je tu celkem třikrát. Jednu jsme zahlédli krátce po startu, hned za posledním domkem ještě na červené, po jedné jsme omylem pokračovali z červené na kterou neměli barvu a potřetí po jiné stoupáme do Boru.
Pro ty, kterým je uvedený okruh málo a mají ještě čas na další procházku, lze doporučit pokračování červenou TZ na druhou stranu k dalším skalním útvarům Kolumbovu vejci a Kříži, projít žlebem mezi skalami ke Kazatelně a Kupadlům. Další skály jsou za silnicí (Zajíc) a jiné bezejmenné.
Žádné vstupné jako v Adršpachu, Prachovských skalách, nebo Hřensku. Prostě na Moravě je to méně zalidněné a zdarma. Takže Takže, Moraváci nejdříve navštivte tohle krásné, romantické skalní město s roklemi a potůčky a teprve pak jeďte do Čech. Zejména, máte-li děti. Ty se tady vyřádí, zejména ve skalním labyrintu Bludiště, o prázdninách nacpou borůvkami, a pak nezlobí.
Teplý oběd poskytne přímo na okraji Přírodního parku hospoda Na Verandě u Toulovce ve Vranici. Dále pak v Budislavi a Proseči.
Fotografie v Galerii.

Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.